OGV - Jeden svět nestačí

Naše společnost se sponzorsky podílý na výstavě Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Jeden svět nestačí. Přečtením následujícího článku získáte podrobný přehled o probíhající výstavě.

 

 

 

 

Jeden svět nestačí.

Vedle spolupráce a četných krátkodobých nebo dlouhodobých zápůjček (např. Národní galerie v Praze, Leopold Museum ve Vídni, Liechtenstein Museum ve Vídni) se chce Sbírka Patrika Šimona v horizontu jedné dekády institucionalizovat, k čemuž má napomoci i strategie samostatných výstav pro širší veřejnost.

Projektem Jeden svět nestačí – umění 19. století ze Sbírky Patrika Šimona bude představeno nejširší žánrové spektrum kolekce. Hlavním jádrem budou především práce na papíře získané v letech 2004 – 2009.

Oproti národnímu konceptu, který vyvstal v Čechách během 20. století je Sbírka Patrika Šimona výjimečná tím, že se snaží zasazovat česká díla do středoevropského kontextu. Oproti Národní galerii v Praze nebo Moravské galerii v Brně si tak může dovolit nakupovat díla světových mistrů v zahraničí a vytvářet tak vlastní kontext opačný ryze národnímu. V umění 19. století se tak třeba specializuje na zahraniční autory, kteří v Čechách během této doby vystavovali na výstavách Krasoumné jednoty. Práce, které jsou do Sbírky Patrika Šimona získány, mnohdy představují výjimečné a naprosté unikáty.

Na výstavě by kolekce byla představena ve své největší šíři. Prostor naleznou práce všech vrstev 19. století. Divák spatří v českém prostředí ojedinělá a neznámá díla generace romantiků. Mezi takové práce náleží např. zcela unikátní Pohled na Ojvín od Antona Balzera. Kresba dokazuje, že klášter v Ojvíně nenáležel mezi zásadní identifikační symboly pouze německých umělců (Gustav Carus, Caspar David Friedrich), ale i výtvarníků z Čech. Právě srovnání se jmenovanými umělci může být v projektu zohledněno. Ze starší generace budou vystavena díla Ludvíka Kohla nebo Josefa Gregoryho. Ve velkém rozsahu by byly představeny práce českého nazaréna Wilhelma Kandlera. Konfrontace českého s evropským by mohla být zajímavou, doposud neviděnou přehlídkou opravdových unikátů. Podobně překvapivým objevem budou v českém prostředí ojedinělé artefakty platzerovského následovníka Norberta Bittnera nebo krajináře Martina Tejčka. Od známějších autorů jako Antonín Machek nebo František Tkadlík by byly veřejnosti představeny neznámé a doposud nezvěstné kresby či oleje. Podobně by však byla vystavena díla všeobecně známá, jako práce rodiny Mánesů, v níž by však byla akcentována i nezvěstná díla. Zajímavým by mohl být pro návštěvníka výstavy mistrovský soubor děl Josefa Navrátila nebo rodiny Piepenhagenů. Vedle těchto známých autorů však budou do kontextu vřazeni autoři, kteří doposud výraznějšímu poznání unikají. Pokusit se nalézt místo pro autory jako Gustav Alois Schulz, Ignác Umlauf nebo Konrád Wiesner náleží k předním úkolům českých dějin umění. Z druhé poloviny 19. století by bylo poukázáno na práce žáků rubenovské školy, jak ji reprezentuje Karel Javůrek nebo Emil Lauffer. Velký prostor bude věnován klasickému žánru. Ve vzácných ukázkách by byla zastoupena národní klasika, jak ji představuje Mikoláš Aleš či Václav Brožík. Tito autoři by mohli být na výstavě konečně poprvé v českém prostředí konfrontováni s dílem Mihály Munkácsyho. Zastoupené práce Beneše Knüpfera, Luďka Marolda, Gabriela Maxe nebo Františka Kupky poukáží na rozpory a obavy existenciálních pochyb na konci 19. století. Všechna tato díla a mnohá další by byla vystavena na pozadí širšího rámce představovaného velkým souborem grafiky a kreseb. Vedle představení zajímavých děl si samozřejmě výstava a katalog klade za cíl na vybraných příkladech ukázat možnost netradičního vidění s pokusem relativizace některých doposud zažitých schémat. Narušení šablonovitého vnímání umění 19. století například v pokusu rehabilitace českého nazarenismu coby specifického “internacionalizovaného” nacionalismu na dílech Josefa Führicha, Wilhelma Kandlera nebo Josefa Hellicha poukáže na pluralitní směřování v umění 19. století. Jak na výstavě tak v katalogu bude důraz položen především na rehabilitaci grafiky. Zhodnocení specifická role, jaké se této technice v 19. století dostalo, bude úhelným kamenem celé práce. Úloha devocionální nebo merkantilní grafiky jako nositele stylu byla doposud při vědeckých zkoumáních z větší části opomíjena. Ospravedlnění prací na papíře jako významných výtvarných dokumentů napomůže snáze pochopit některé aspekty tvorby v 19. století. V následném pokusu nabídnutí alternativy oproti tradičním pojetím tyto standardní kategorie “vysokého” a “nízkého” poněkud rozostřit. Cílem je tak na základě možností soukromé sbírky nabídnout paralelu, ať v syntetické nebo dílčí podobě, proti reprezentativním interpretacím státních institucí a vyvolat tak polemiku, která by mohla poukázat na další možnosti ve směřování bádání o 19. století.

Zastoupení kresby a grafiky bude tentokrát vytvářet zcela svébytný a nově koncipovaný model založený na sledování dosud neprobádaných souvislostí jako např. produkce jednotlivých grafických dílen, úloha merkantilní grafiky ve vzájemných vizuálních vazbách na vysokou kulturu se zpětnou odezvou v každodenní komerční produkci. Dále pak sledování linií rozdílu mezi klasickým žánrem a historií. Grafické převody uměleckých děl budou ilustrovány významným zastoupením proměny témat. Speciální kapitola věnovaná zbožnosti a devocionáliím v jejich úloze podpory umění v sekularizovaném prostoru devatenáctého století poukáže na určité systémy vizualizace historických prvků v kompozicích s převzatými šablonami náboženské tvorby.

Neméně poutavým bádáním projde také materiál portrétní miniatury v rozmanitých ukázkách vzniku a stylizace díla, přes jeho postupné technizování do precizních grafických převodů jako konkurentů budoucí fotografie. Více budou představeny zajímavé objevy nad dosud nepublikovanými vzorníky jako zásobnicemi závazných realizací, ať už krajin či žánrů, skicáře umělců apod., které nebyly publikovány a jejichž komentované reprinty se stanou součástí připravovaného katalogu. Publikace a výstava si nyní budou více všímat třecích ploch stylových proměn v prostoru devatenáctého století.

K výstavě bude vydán obsáhlý, bohatě strukturovaný a obrazově vybavený katalog.

Adam Hnojil

 

 

 

 

 

 

 

 

JOSEF QUAISSER, Podobizna chlapce z hraběcí rodiny Clam-Gallasů , 1816,

kombinovaná technika, papír

 

Skori: